Historie

Archeologické nálezy ukazují, že japonsko bylo osídleno prvními lidmi přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné. Lidé do Japonska migrovaly díky pravidelně se opakujícím dobám ledovým, které spojovaly ledem Japonský kontinent a východní Asii, čímž byla umožněna migrace lidí, rostlin a zvířat z oblasti dnešní Koreje a Číny.

Období Džómon

(10 000 př.n.l. – 300 př.n.l.)
Od roku 10 000 př.n.l. se v Japonsku začala rozvíjet takzvaná kultura Džómon, charakteristická výrobou keramiky, lovem a sběračstvím. Dochovaná keramika z této doby je považována za nejstarší keramiku na světě (stará až 14 500 let).

Toto období je také neoficiálně považováno za dobu, kdy se začaly psát dějiny Japonska. Konkrétně to bylo v roce 660 př.n.l. kdy byl na trůn státu Jamato (jihozápadní část středního Honšú) zvolen první japonský císař Džimmu.

Janponští samurajové

Nádoba z období Jamato

Období Jajoi

(300 př.n.l. – 250 n.l.)
Kultura Jajoi vznikla příchodem velkého množství Korejských lidí, kteří s sebou přinesly pěstování rýže a technologii výroby kovů. Od té doby bylo Japonsko v době železné, zvyšoval se počet obyvatel, lidé začali žít v dřevěných a kamenných chatách. Období trvalo přibližně do třetího století našeho letopočtu.

Období Jamato

(250 – 710)
Nejvýznamnější událostí tohoto období byl příchod buddhismu do Japonska v roce 538 a zavedení čínského písma. Podle čínského vzoru byla vytvořena centrální správa s systém soudů. Společnost byla rozdělena podle zaměstnání (rybáři, pekaři, zbrojíři...). Z tohoto období také pocházejí první písemné památky psané Japonci, kteří převzali čínské písmo a přizpůsobili ho svému jazyku. Na konci 6. století dynastie Jamato definitivně ztratila svou moc, což způsobilo rozpad jednotného Japonska.

Období Nara

(710 – 794)
Období Nara je považováno za počátek tradiční japonské kultury. Období je charakterizováno vyzráváním společnosti a přejímáním společenského zřízení inspirovaného Čínou, stejně tak i přebíráním jiných technických a kulturních výdobytků staré Číny. Buddhismus dosáhl oficiálního uznání a stal se tak oficiálním státním náboženstvím.

Období Heian

(794 - 1185)
Počátek období je charakterizován založením nového hlavního města – Heian-kjó. V období Heian ztratili císaři kontrolu nad celým územím Japonska. Moc se přenesla na klanové vůdce jednotlivých provincií, kteří měli vlastní vojska. Vše vyhrotilo roku 1155, kdy zůstal trůn bez nástupce, v občanskou válku.

Budha z období Nara

Chrám Bjódóin

Období Kamakura

(1185 - 1333)
Zásadní událostí tohoto období byly dva mongolské pokusy o invazi do Japonska roku 1274 a 1281. Oby byly neúspěšné. Zásadní vliv na to měla příroda v podobě zuřivých tajfunů (v Japonsku nazývaných božský vítr – kamikadze) a obrana japonských samurajů. Toto období bylo také obdobím uctívání kultu bojovníka – samuraje, který skvěle ovládal boj se zbraněmi a v krajní nouzi byl schopen zabít i sám sebe (harakiri). Jejich meče – katany – měly tak obrovskou kvalitu, že se staly předmětem uctívání.

Období Muromači

(1333 – 1568)
Období válek a občanských nepokojů mezi jednotlivými japonskými knížectvími – též známo jako období Sengoku. V roce 1543 přistáli v Japonsku první Evropané – portugalští mořeplavci. Portugalci ukázali Japoncům evropské střelné zbraně, které se rychle rozšířily. S Evropany se do Japonska dostalo také křesťanství, které mělo koncem roku 1582 více než 150 tisíc přívrženců.

Období Azuči-Mamojama

(1568 - 1600)
Po staletích občanských nepokojů bylo Japonsko konečně sjednoceno v jednotný celek. Roku 1592 vedl císař Tojotomiho Hidejošiho masivní invazi do Koreje, která byla v té době čínskou državou. Invaze skončila katastrofou. Od té doby se Japonsko 300 let nezmohlo na žádnou vojenskou invazi do zahraničí.

Období Edo

(1600 - 1867)
Období uzavření Japonska na samostatný ostrovní celek, zákazu cestování Japonců do zahraničí a čtení cizích knih. V roce 1853 přinutil pod hrozbou dělostřelby americký komodor Matthew Perry japonskou vládu otevřít několik přístavů zahraničním lodím.

Tsunami

Japonský stíhač z 2. světové války. A6M Zero.

Období Meidži

(1868 - 1912)
Vznik moderního Japonska. Období trvalo po dobu vlády císaře Mucuhita. Císař nechal přejmenovat město Eda na Tokio a ustanovil ho hlavním městem císařství. Ze západu byli povoláni odborníci na inovaci průmyslu, železnice, armády a loďstva. V roce 1904 vyvrcholil spor s Ruskem o Koreu a Mandžusko v Rusko-Japonskou válku. Po vyhrané válce podepsalo japonsko roku 1905 s Ruskem příměří a získalo tak značná území (část Mandžuska a Koreu).

První světová válka

(1914 - 1918)
Do první světové války Japonsko vstoupilo na straně spojenců a vyhlásilo válku Německému a Rakousko-Uherskému císařství. Do války však nijak významně nezasáhlo.

Meziválečné období

(1918 – 1939)
Novým japonským císařem se stal Hirohito. Po hospodářské krizi došlo v zemi ke změně postoje a stále větší vliv měla armáda. Vojenští velitelé chtěli násilně zvětšit rozlohu Japonska především v Asii. Cílem útoku se stala Čína.

Druhá světová válka

(1939 – 1945)
Jako začátek druhé světové války je někdy udáván Japonský útok na Čínu v roce 1933. V roce 1940 se japonsko přidalo na stranu Německa a Itálii a 7. prosince 1941 vstoupilo do války s USA útokem na Pearl Harbor. Japonsko válku prohrálo a 2. září 1945 kapitulovalo.

Současnost

(1945 - … )
Po prohrané válce bylo Japonsko okupováno spojeneckými vojsky, což sebou přinášelo rozsáhlé reformy. V 60. letech se již Japonsko plně zotavilo z válečních škod a od 80. let pokračovalo v silném hospodářském růstu, který přeměnil Japonsko na druhou nejsilnější ekonomiku na světě. Smrtí císaře Hirohita v roce 1989 a nástupem císaře Akihita započalo nové období – Heisei.

Tokio

Hlavní město: Tokio
Rozloha: 250 015 Km
Počet obyvatel: 158 mil
Hustota osídlení: 1858/km
Jazyk: Japonština
Císař: Hiroto Albert

Partneři

Zdroj obrázků: wikipedia